restartlogo.png

Fryšava  27.12.2009 – 2.1.2010

Zas je tu zima je tu, lidi šílí. Jó šílí. A tak jsme se prostě museli s mládeží vydat ven, pryč, daleko, kamsi. Čekala nás sedmidenní návštěva římskokatolické fary ve Fryšavě u Křižánek.

Poté, co jsme přijeli a shledali, že kapacita fary je téměř vyčerpána, jsme se začali radovat, že budova je bytelná a snad z ní panu faráři nezbude pouze větší kůlnička na dříví.

Po ubytování hned následovala hra. Rozdělily se 4 skupinky a každá měla jít jedním směrem (sever, jih, východ, západ) a to přímo, tedy pokud by jí v cestě stál plot, nezbylo by jí než ho přelézt a jít skrz. Úkolem bylo také přinést tu nejzajímavější a nejpozoruhodnější věc, co na své cestě najdou, přičemž úkolem bylo se vrátit přesně za hodinu. Věci, které skupinky přinesly, byly velice zajímavé, myslím, že se tam objevila krásná kůra s mechem, což se v přírodě tak často neobjevuje, nebo cedulka se sprchujícím se panáčkem – do přírody praktická věc. Zbylé dvě věci si bohužel nevzpomínám.

Zbylé odpoledne byl čas na vybalení si, ubytování se a hraní her a vzhledem k tomu, že se ve společenské místnosti nacházel fotbálek a také vzhledem k tomu, že v koupelně se nacházely sprchy s teplou vodou, jistě víte, kde skončily holky a kde kluci:) Po večeři, ke které bylo buď polévka nebo chleba s něčím, se pustil seriál Shaun the sheep. Poté následovaly chvály a program Viloucha. Celou Fryšavu se probírala podobenství, jako první bylo o Marnotratném synu. Po programu přišel od Kristýnky úkol, aby se sepsala pravidla, která budou všichni po celou dobu pobytu dodržovat. Každý za sebe měl nejprve vymyslet 5 pravidel a najít si někoho dalšího. Každá dvojice pak mohla mít pouze 4 pravidla a takto to šlo až se celá mládež dohodla cca na tomto: Více chval – Tomtou bude Petr Bezruč – Každý večer nám Bára Neitzelová poví pohádku – Holky nesmí sedět na gauči, pokud na něm nebudou sedět 4 kluci – Každý, kdo ráno vstoupí do společenské místnosti, musí říct: „Dobré ráno, zítra ráno“ – Už žádná další pravidla. A další si zase nevzpomínám:(

Když nastal úplný večer, šel se zkusit fryšavský led. Praskal, lupal, lámal se, ale všechny nás udržel, takže jsme si mohli někteří zabruslit, někteří za běhat na ledu a někteří pouze fotili.

Úplně v noci se pustil film, někteří hráli hry buď Česko, které frčelo, nebo fotbálek nebo něco jiného.

Druhý den byly ke snídani vánočky a čaj a po chvilce, kterou měl Pavlyk, následovalo zimní radování. Ještě před tím samozřejmě indy vindy…Po té tedy šli téměř všichni(až na službu, která nám připravovala ó) bruslit a blbnout na led a koulovat se a fotit se a klouzat se… no když se všichni vyklouzali, šlo se na oběd, kterej byl určitě výbornej a po obědě a krátkém poledním klidu následoval konkurz do soutěže Mládež hledá superstar. Je neuvěřitelné, že tato soutěž se doteď konala jen někde v Praze, když skuteční talenti byli na Fryšavě. Každý šel před porotu složenou z více či méně inteligentních a hudebně inteligentních lidí (Dara Rollins alá Kristýnka, Gábina Oswaldová neboli Dan Suk, Ondra Hejma neboli Vilouch, Paól Habera jako Péťa Tuček a samozřejmě Claudie alias drsná Marta Jandová) a snažil se dostat do finále, kde byla vypsána pouze 4 postupová místa. Každý předvedl, co bylo v jeho silách, ale postoupit mohli opravdu jen ti nejlepší, a tak do finále postoupili Tomtou, Karel, Pavlyk, a kvůli výbornému výkonu dámské části soutěžících a nerozhodnému výsledku i dvojice Háňa s Báňou. Tíha showbyznysu ale nakonec donutila Haničku s Baničkou odstoupit a tak se do finále dostal Tom Nohl. A protože velké finále soutěže se blížilo (mělo být už za 3 dny na Silvestra), museli finalisté začít velice tvrdě pracovat. Úkol zněl jasně: vytvořit klip, kde bude vystupovat superstar a to tak, aby samozřejmě porotu i diváky klip přesvědčil o tom, že ta či ona superstar je nejlepší. A tato činnost zabrala všem téměř všechen volný čas až do Silvestra. Ale abych nepředbíhal, samozřejmě se celé dny superstar pouze tvrdě nepřipravovaly na velké finále, i tyto hvězdy potřebují odpočinek. A tak se možná ještě k odpoledni hrály nějaké hry, a večer byly opět modlitebka, Shaun the sheep, chvály a program, který měla Kristýnka na další podobenství, tentokrát o ztraceném penízi a ztracené ovci.

K večeru se opět nejspíše šlo bruslit a nebo hrát Česko či scrabble nebo fotbálek… a někteří to jistě táhli až do 3 nebo do 4.

Ráno na nás čekala venku sněhová nadílka a po dopolední snídani, chvilce, indy vindy a hygieně se šlo ven na rybník buď hrát hry (což udělaly asi 2 třetiny lidí) nebo bruslit a závodit(ten zbytek). Hrály se hry typu Revoluce nebo nějaká spešl baba. Ostatní si na rybníku odhrnuli sníh a vytvořili super závodní dráhu. Okolo oběda přijeli Ondra s Terkou.

Pak přišel oběd a krátký polední klid a odpoledne se opět natáčel klip a našim hvězdám bylo řečeno, ať se připraví, že ve velkém finále je čeká jedna česká písnička a jedna cizojazyčná. Potom bude puštěn právě jejich klip.

Večer měl program Petr. Bylo to podobenství o hostině. Vzadu u fotbálku byla taková malá sakristie, byl tam kříž a takový hezký osvětlení, ale hlavně Péťa nám tam přichystal hostinu. Kdo chtěl mohl jít. Byl to moc hezkej večer a hezkej program. Pak se zpívaly chvály a to i anglický.

Nu a právě když končil večerní program, přijela poslední banda Janička, Honzíček, Bochánek a Mýša Psýša.

Po programu se zničehonic objevil ve společenské místnosti krásný vánoční stromeček a pod ním také mnoho krásných vánočních dárečků. Každý dostal jeden, možná i víc a slavili jsme prostě vánoce. Pak se zase hrály hry a večer začalo hrozně moc sněžit.

Tak jsme nejdříve chtěli jít obnovit snowmana, toho našeho kamaráda z nedalekejch Křižánek, ale tenhle sníh, co padal, se mu nelíbil, nebo si zrovna nechtěl zavolat, já nevim, čím to bylo, ale z těch 20 cm sněhu, co připadlo, se nám nepodařilo postavit sněhuláka. A tak pár sov, co nechtěly spát, šly ještě na procházku. Byli tam Pavlyk, Bára, Claudie, Petr a Vilda. Vydali se někam za Fryšavu a Bára jim tam konečně pověděla pohádku, což bylo v pravidlech. Pohádka byla o Sněhurce. No ale to ještě nebylo všechno; jejich cesta totiž vedla takovým krásným lesíkem, prostě ideálním místem na schovku a tak se začala asi ve 2 ráno uprostřed zasněženého lesa u silnice a pomníčku hrát schovka. Užili si tam spoustu a spoustu srandy, jako třeba když se Claudie snažila dostat ze všech sil k pikole a nevadilo jí, že zahučela do příkopu, že měla čepici přetaženou přes oči až k nosu, hlavně že stihla zapikat. Nebo Petr, kterej si taky nevšim příkopu a najednou zmizel:) Zkrátka, škoda, že jste nešli taky!!!!! Když se tato parta vrátila, Bára jim ještě dopověděla pohádku a pak šla většina spát.

Ráno jsme vstali výjimečně brzo, protože byl naplánován výlet do Žďáru nad Sázavou. Venku to docela tálo. Autobus jel někdy okolo 10 hodiny z Fryšavy (jediný autobus ten den). Chvilku měla Hanička, a pak všichni vyrazili k nedaleké autobusové zastávce. Čekalo se na autobus a když přijel, tak řekl, že jede jen do Nového Města na Moravě. No a co teď? A tak jo, určitě pojedem, aspoň do toho Nového Města. Tam jsme si nejprve udělali sněhobitvovou procházku s hledáním dobré hospody, kde bychom se mohli naobědvat. Ale to holky prostě nelákalo. Holky potřebovaly pořádný obchody se spoustou hadrů, a tak hledaly a hledaly, až našly jeden jedinej otevřenej – ale stál za to. A tak si všechny koupily skoro stejná trička, což je krásně zdokumentováno na fotkách. Pěkně jim to sluší:)

Kdežto kluci, ti taky hledali a hledali a taky našli. Všichni se dobře najedli a zanedlouho se jelo domů.

Večer byl místo programu večer modliteb a chval. Byl to taky moc hezký večer. Po něm následovaly opět hry. Venku pršelo a tak se už nedalo jít bruslit. Hry se ale i tak hrály do pozdního rána.

Kdo se tohoto dalšího rána probudil, probudil se nejspíš do Silvestra:) – nebo spíše – snad si to aspoň všichni, (někteří zmoženi nočním pařením) uvědomovali. Chvilku měla Claudie na téma jak chutná víra a že je lepší o ní mluvit a žít jí než si jí nechávat pro sebe. Dopolední program pak měli na starost Ondra s Terkou a nejprve Ondra vyprávěl příběh o tom, jak jeden dědek dostal zlato a vyměňoval vyměňoval až dostal sirku, kterou, když chtěl přinést bábě domů, tak přelejzal plot a i tu sirku ztratil. No a naším úkolem bylo za sirku, kterou jsme každá skupinka dostali, vyměnit co nejlepší věc (neboli hra Dědeček měnil až vyměnil). Skupinky se rozutekly po vesnici i za vesnici a měnily a měnily.. Někdo dostal tác chlebíčků, ale musel ho zas dát dál, někdo dostal krásnou lahvičku pro děti, nebo bonbóny, někdo dostal cd Macha a Šebestovou, ale určitě nejlepší věc přinesla skupinka s Honzou, kteří dostali Ňuňáka – pejsátko štěňátko, takže když tenhle psík v naší společenské místnosti šmejdil a koukal a čmuchal, hodně vyplašen množstvím lidí, každý, kdo do místnosti přišel a uviděl ho, řekl jen „Jééééé“…Chudák pes:):) Pak se strhla vážná debata, kdo si ho vezme a všichni by si ho nejraději vzali, ale nakonec ho šli majiteli vrátit. Odpoledne si pak ještě každá skupinka měla připravit na tu svoji nejlepší vyměněnou věc báseň nebo píseň nebo recitál a i přes skvělé výkony byl Ňuňák a jeho parta nejlepším, ještě v soutěži se skvělou písničkou.

Zbytek odpoledne byl věnován poslední přípravou klipů a každá superstar dolaďovala i poslední trénink finálových písní. Nejdříve ale byl program, ten měl Vilouch na podobenství o marnotratném synu, ale tu druhou část o jeho bratru.

Hned po programu začala příprava na finále. Dorazil i Leoš Honza Mareš, ale chudák Agáta nebo Alžběta Banánová nebo Banášová nemohla dorazit. Porota byla sestavená ze stejných lidí jako při konkurzu a tak mohl tento prestižní večer začít úvodní znělkou Superstar a také hymnou. Jako první se porotě představil Tom Nohl s českou písní Stejně jako já od Chinasek a sklidil potlesk všech fanoušků a hlavně fanynek. Hned po něm přišel Tomtou, co chtěl všem protrhnout bubínky svým heroickým zpěvem o Lady Karneval. Pak přišel Pavlyk Suk a zpíval o Dívce s perlami ve vlasech, Brichta by to nezvládl líp. A dokonce i ti nejtvrdší a nejkritičtější porotci si Pavlyka oblíbili a začali mu říkat Méďa – ó jak lahodné. Nakonec se porotě poprvé představil finalista Karel, co potěšil Hejmovo přísné rockové srdce písní Pohoda od Kabátů. Po prvním kole se fanoušci i porotci museli smířit s tím, že přijde na řadu odvrácená tvář této soutěže. Hvězdná pěchota se tentokrát skládala z opravdových individuí. Jako první přišel Kamil Brabenec s hitovkou od skupiny Holki – Můj kluk. Zazpíval jí ještě hůř než skupina Holki, což je poměrně obdivuhodné. Málem se u toho zadusil.

Po něm přišla hvězdná vojanda Cecílie Pyžamková, která se snažila upéct kuře a nalákat gorilu na kuřátka na grilu. Opakovala to tak dlouho, než jí jeden z porotců neodvedl pryč. Po Cecilce přišla Laura Vokurková. Zapěla píseň Jednu bílou orchidej od Evy a Vaška. Ti, kteří tuto ultrakýčovou smršť přežili, mohou být rádi. Byl to opravdu heroický výkon.

Po první smrtící dávce výkonů antihvězd mohla pokračovat show s hvězdami jiného kalibru. Tentokrát před finalisty byl úkol zazpívat cizojazyčnou píseň a tak začal Karel s písní od skupiny Quenn We will rock you. Sklidil velký úspěch. Po něm přišel Pavlyk Suk a s ním i vrchol celé soutěže, neboť na place nechal všechno a bylo to znát. Robbie Williams by se mohl v písni Feel od Pavlyka učit. Porota žasla, některým se skoro zastavilo srdce, někteří se zamilovali, zkrátka Pavlyk se zapsal do historie tučným zlatým písmem.

Po něm přišel opět Tomtou a s láskyplným věnováním fanynkám(zvláště jedné fanynce) zapěl katastrofickou píseň o Titaniku. Srdce i uši při tom bolely snad každého. Nakonec však všechny roztancoval svou bezvadnou písní What is love? Od Haddawaye Tom Nohl a to už hala bouřila, tančila a skákala.

Poté přišlo dokončení hvězdné pěchoty a představil se nám Imrich Ištván s písněmi Reklama na ticho od Teamu a Pohodou od Kabátů. Následoval raper první kategorie Amydem s písní Měsíčku na nebi hlubokém. Obojí to byl strašný, leč silný prožitek. Vše završil Alois prostě Alois, který zřejmě do studia zabloudil, a jediné, na co si vzpomněl, byly první dva řádky české hymny, ještě k tomu zpívané otřesně.

Nadešel čas na klipy. V prvním nás Tom Nohl jako syn situoval do rodiny, do směsi plné citů a lásky a nepochopení, v druhém klipu se nám Tomtou představil jako grilfriend, ve třetím Karel jako Jon Bon Jovi, jehož klip postrádal chyby. V posledním se Pavlyk sentimentálně procházel městem a zjišťoval, že je opuštěn. Všechny klipy jsou ke shlédnutí na internetu (odkazy jsou na stránkách). Bylo vidět, že klipy byly velice propracované a zabraly finalistům hodně času a úsilí. Avšak vyhrát mohl jen jeden.

Byl tu čas finále a hlasování publika o nejlepší superstar. V něm se s námi museli rozloučit oba Tomové a zbyli tu Pavlyk a Karel. A Leoš říkal, že vyhraje ten, komu zvedne ruku. Avšak – vítězové jsou oba, nastala rovnost hlasů. Oba tedy dostali cenu a publikem byli odměněni fanatickým jásotem. Na úplný konec si všichni finalisti i publikem a porotou zazpívali znělku – píseň Príbeh nekončí.

Když se dosoutěžilo, začal raut  (chlebíčky a chipsy a kofola….a všechno možné) a večer naštěstí přestalo pršet a všichni jsme se mohli vydat ven na kopec strávit Silvestra zpěvem Spoj nás v jedno, Pane a modlitbami. Pak se odpočítávalo a skočili jsme do Nového roku 2010 každý jindy, protože každému šly jinak hodinky. Podívané z rachejtlí z okolí zabránila mlha, vidět bylo jen jak kluci odpalují a to bylo hezké. Pak si všichni popřáli a pomalu odcházeli zpět na faru.

V noci se hrálo, povídalo, někteří jeli na výlet, někteří šli spát.

Ráno nás všechny (zvláště ty stále ještě nespící) překvapila návštěva místních babiček, takže jsme během 5 minut museli dát společenskou místnost ze silvestrovských oslav do pořádku.

Poté vstal každý, jak chtěl, chvilku měl Tom Nohl o tom, že hodně lidí dělá všecko možné jen aby neuvěřili v Boha. A celý zbytek dne byl poté odpočinkový, někdo hrál hry, někdo se koukal na filmy, někdo nedělal nic. Večer měl program Tomtou (jeho první v historii) na další podobenství (již nevim, jaké) ale téma bylo o skutečnosti a pravosti života a skutků.

V noci se opět hrály hry a blblo se, někteří šli opět spát a tak jsme se všichni mohli probudit do posledního dne. V něm už zbyl pouze úklid a odjezd. Odjíždělo se vlakem ze Žďáru na várky, jedna jela v 9, jedna v 11, zbytek autama. Panu faráři jsme předali faru v pořádku a tak jsme mohli vyrazit domů a vzpomínat na to, jak to bylo skvělé a jak nám celu Fryšavu Pán Bůh požehnal.

No a kdo s námi všechno byl? Jistě, toto patří až na závěr, ale co kdybych to náhodou zapomněl? 🙂 Inu to se také dozvíte z fotek, ale rád všechny vyjmenuju: Takže Květák, Jana K, Tomáš Galryk Pavlyk Masaryk Suk, Ála, Péťa, Tom Nohl, Dan, Kárl Jon Bon Jovi, Hanička, Ruru, Bára, Honzyk, Banička, Vilda, Naděžda, Terka s Ondrou, Girlfriend Tomtou Petr Bezruč, Majda, Honza Kredba, Claudie, Míša Hlavičková a Mýša Psýša, přičemž Jana s kufříkem, Mýša psýša s bláznivými nápady, Buchna svalová a Honza s autem přijeli až později.

Tak ahoj na další akci.

Sepsal Vilouch