restartlogo.png

Řečice 08/09 (27. 12. – 2. 1.)

Nastala sobota 27. 12. a my se vydali na Řečici. Jeli jsme auty a busem. Kupodivu-Dan si nestopnul auto, ale nasedl do autobusu jako každý jiný řadový cestující. Dojeli jsme na místo, prozkoumali obydlí, a neboť dole „matka“ žehlila naše ložní prádlo, čímž zabírala pingpongový a kulábrový stůl, zůstali jsme nahoře a hráli 4 na gauči. Od této chvíle neznáme Pavla Š. jen jako Chleba, ale taky jako Elišku. Velmi totiž sympatizoval s holčičí strategií J. Přijela další várka účastníků zájezdu a my se spolu s nimi navečeřeli. Okénkem se podával smažák, a tak jsme si dali do nosu (nebo do pusy). S plnými bříšky jsme zasedli do kolečka. A neboť jsme tam byly počernická, teplická a ústecká mládež a ne všichni jsme se znali, došlo k seznamovacímu kolečku. A co bylo nejdůležitější-konečně jsme věděli velikost boty všech J. Ať už v sobotu, či v neděli, či vůbec-prostě někdy jsme ulehli, abychom nabrali síly do nového dne.

 

Slastný spánek nám přerušilo duo TomTou a TomKlou. Chodili po chodbě a zpívali ňákou píseň o tom, že něco is broken, což mělo představovat budíček. (Ani se nedivím těm, kteří nevstali  a považovali to za součást noční můry J.) Probuzení seběhli dolů a posnídali vánočku s čajem. Chvilku měla Terka Ústecká o stopách v písku a o tom, jak s námi Bůh prožívá absolutně vše. Pak už jsme si ale začali hrát. Holky se staly klukama a kluci holkama. Vymýšleli jsme scénky a Vildova skupinka, která tu hru vymyslela, nás postupně odvolávala na pokoj. Do pokoje se vešlo jak na pracoviště televizního štábu. Celý tým byl připraven vysmát se dotyčnému. Otázky pro holku: -co je to ofsajd, hattrick, malá domů a předvést, jak se budu radovat z ňákýho postupu nebo výhry v mistrovství ve fotbale. Otázky pro kluka: -co je to negližé, paspulka, jak se dělá jíška a utěšit plakající dítě. Celé to bylo kamerováno-takže o zvěčnění je postaráno. Včas jsme si zašli do jídelny. Servírovaly se Květáková polívka a Chleba s paštikou-kluci se přímo rozdali. Dáchli jsme a přehráli připravené scénky ze života mužů a žen. Odpolední hra spočívala v tom, že vylosovaná dvojka holka a kluk svázaní za nohy, se mají dostat zpátky do penzionu z místa, kam budou odvezení. Kluk má zavázané oči v autě a holka na cestě zpátky (v mém případě byl efekt asi jako bych je zavázané ani neměla J. ) Ale ne, trefili všichni. V těchto párech jsme měli navečer secvičit manželskou hádku. Měli jsme volno až do večeře, ke které byla houbová vomajda s knedlíkama nebo těstovinami. Program měl Vilda-nejen, ale i na téma chození, a že je dobrý pouštět Boha i do týdle oblasti života. Celej den se mi líbil, jak někam spěl, a jak i ten program navazoval na vztahy, který jsme ten den pěstovali a všímali si jich víc, jak jindy. Večer byla volná zábava. Většina lidí se uchýlila ke hraní. Třeba k dostihám a sázkám. Já zbankrotovala. Tomtou byl velkorysý magnát, kterýmu ani tužka na 200vky nepsala, ale jeho žetony každý míjel. Do hry se tak vžil (ostatně do čeho on ne J ), že i ze spaní Jítě to vítězství záviděl.

 

O budíček do pondělního rána se postaral Dan a jeho gytáre, zatímco holky dole připravovaly snídani-alias vánočku s čajem. Chvilku měl připravenou Chleba, o tom, že je Bible důležitá, a že v ní máme číst, abychom poznávali toho, v kterého věříme. Pak už jsme razili ale ven. Šli jsme po dvojicích hezky v bráně, až jsme dorazili k rybníku. Byl docela zamrzlý, ale kluci ho svojí ledovou show dost roztříštili. Publikum se zdálo být zmrzlé, tak jsme na nedaleké pole šli hrát Král vysílá své vojsko. Navrátili jsme se vyhládlí na voběd, ke kterému byla kroupová polívka-jak jinak než s Chlebem-rádi s ním obědváme. V tento den přijela Neitzelovic dodávka s Kačískem, Janinou a Ádou, a po poledňáku další delegace z Ústí, tak naše řady prohoustly. Odpoledne bylo hrací-jako tichošlápek, elektrika a tichá kreslící pošta. Nutno podotknouti, že vzniklé výtvory nebyly opravdu jako přes kopírák J. Kuřecí maso se sýrem a smetanou+brambory+salát=pondělní večeře. Program měl Dan o dlouhodobým hříchu, kerej si vláčíme. Zazněla písnička od jisté zpěvačky. Udělali jsme si Vánoce a podarovali se, spořádali cukroví a měli volno, se kterým každý naložil, jak chtěl.

 

Úterý byl den v režii Ústí. Posnídali jsme chutnou vánočku a čaj. Chvilku mě Adam. Nu a pak jsme nelenili v baráku, ale šli ven. Na políčku jsme hráli energic game-hru, co nás naučilo Ústí. Dále babu ve dvojičkách a hutututu. Poobědvali jsme polívčičku, popř. chleba s paštikou. Poledňák či volno jsme strávili odpočinkem, pincem, kulábrem či jinýma hrama. Průběžně přijížděli další lidi a doplňovala se kapacita. Odpoledne nás ústecký holky naučily spoustu super her. Hrála hudba, my seděli v kroužku a kluci tahali holky dovnitř a sedali si na jejich místa. Hudba stopla. Jakýho pohlaví bylo uvnitř kruhu míň-vyhrálo. Nebo hrála hudba, my byli po dvojičkách, hudba stopla a řeklo se noha záda a ti dva se museli takle dotknout. Kerej pár jako poslední-vypad. Nebo hra s kýblem a hadrem uprostřed. Prostě užili jsme si fajn herní den. Po chutné večeři měl Martin program. V hlavě mi utkvělo, že je lepší být radikální pro Krista a brát ho vážně než vlažnej a polovičatej vztah. Večer se ohlásilo, že bude dobrovolná noční bojovka. Budeme zavezeni kamsi a máme se vrátit. Noc byla krásná, obloha hvězdama posetá a noční potoulku jsme si náležitě užili. Všichni jsme se vrátili celkem záhy, jen jedna družinka chyběla. A sice Ády. Zoufale volala, že jsou u humpolecký cedule či kde. Řidiči už se chystali vyrazit-když tu do brány vkráčí Áda a spol. J. Prostě Áda. Nu a pak Haidi na kutě.

 

Poslední den roku právě začínal a naše skupinka se jala vzbudit ostatní, aby ho celý nepropásli uplašení v postelích. Nedělejme si totiž iluze o tom, že se chodilo spát hned po večerníčku J. A tak byl budíček zapotřebí. Šli jsme po chodbě a zpívali polyfonně. Ať už hudbu tak text. Péťa Kl. si do toho hodil i recitativ, a sice Požární řád řečického penzionu. Všichni, kdo chtěli na netradiční snídani vánočku s čajem, vstali. Už tam se vyhlásila celodenní hra stronzo, která z nás dělala sochy v jakýchkoli momentech naší denní činnosti. O chvilku se postarala ?Edie?, tušim. Dopoledne se hrála bomba myška a další hry, ale stejnak to pak skončilo u mafie. Po polední polívce a poledním klidu, jsme měli naplánován vejlet do Pelhřimova. Měli jsme zjištěný spojení, ale skutek utek-lépe řečeno autobus nepřijel. Naši ochotní řidiči však nelenili a odvezli nás tam. Dorazili jsme na kraj města, když slyšíme hlášení, že v Pelhřimově na Silvestra chcípnul pes. Tak jsme to votočili a razili zpátky. Odpoledne tudíž bylo free. Po večeři jsme připravili pro ostatní takovou soutěž skládající se z různých disciplín. Hrály 4 týmy a mohly si na sebe sázet. Ať už to byly otázky vědomostní, interpretace písně, zahrání filmu, silové souboje-jako přefoukávaná či páka, praktické dovednosti (po skončení této disciplíny se vyznamenal Pavlyk, když mu sirky vzplály v ruce J-fakt umělec). Bylo to napínavý, všechny týmy nahrabaly dost pokerových žetonů a srandu jsme si užili taky pěkně velkou. Po zábavné části měl Péťa T. silnej a pravdivej program s výzvou. Pak jsme si tahali veršíčky do dalšího roku. Následně jsme vyšli ven si zazpívat a přát si do nových 365 dnů. Pro kluky nastala ta dlouho očekávaná chvíle, kdy šli petardovat a zařídili nám dechberoucí světelnou show. Po návratu zvenku jsme si ťukli, prohlíželi si Ríšovy fotky a bavili se dál. Pokud se nepletu, tak toto byla právě ta noc, kdy byla „10“ dost dlouho obsazená a nedobytná ;-).

Čtvrteční snídaně se nesla ve velice netradičním duchu, a to vánočka s čajem. Tento den jsme stavěli aquapark. Prochlastali jsme celý den…, žel vodou L a nejvíc toho vyžbluňkl Květoš-50 skleniček, ó náš Květoš!! Za vypité skleničky jsme získávali bazény, skluzavky, obchody, občerstvení a vůbec všechno možné do našich vodních zábavních komplexů. Velká reklamní prezentace byla po večeři. Všechny 4 aquaparky přímo vybízely k očistě. Po večeři jsme se nasytili ještě programem. Kdoví, kdo ví, kdo ho měl…, že by Honza M? pak jsme asi šli hrát nejrůznější hry a zabavili se každý po svém. Než jsme se dostali do postelí, chvilku to trvalo.

 

Projevilo se to na pátečním dopoledním Edíiným workshopu o filmu. Nedorazili všichni a ti, co dorazili, tak snídali naši obligátní-vánočku s čajem.-jupí!!! -jedno oko otevřený, ale výraz všech-jako po flámu. Ale líbil se mi workshop. Stejně jako odpolední hra. Každý jsme dostal kartičku a šel ven.tam obešel všechny teplický mládežníky a plnil následující úkoly: u Terezky-buď skákat 50 přeskoků přes švihadlo nebo dělat 50 dřepů s lžící v ústech a na ní pingpongáč. U Martina-biblický kvíz. U Toma-buď kopat s hakisákem, anebo si zapamatovat ňáký slova. U Ruru-vžít se do dívčích pocitů při hledání mobilu v kabelce-alias rozpoznávání předmětů. Nu a nakonec u Edie-nakreslit Edíin portrét a házet listem papíru. Kdo se stal vítězem-to už vážně nevím, ale vím, že dál už z Řečice nic nevím. Jak bych taky mohla, když náš pobyt se blížil ke konci a my šli spát, posnídat báječnou vánočku s čajem, zabalit, uklidit a hurá za variabilnější snídaní J.